Pro DPH zkrácení prekluzivní lhůty neplatí

Nejvyšší správní soud ve svém čerstvém rozhodnutí posuzoval běh prekluzivní lhůty v případě daně z přidané hodnoty. Narozdíl od daně z příjmů fyzických osob, u které Ústavní soud dovodil počátek běhu této lhůty od zdaňovacího období, ve kterém bylo dosaženo příjmů (tzv. "teorie 3+0"), setrval Nejvyšší správní soud v případě DPH na dosud zastávaném výkladu, a to, že lhůta počíná plynout od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost předložit daňové přiznání (tzv. "teorie 3+1").

Svůj závěr Nejvyšší správní soud odůvodnil tím, že se jedná o daň, se kterou zákon spojuje povinnost předložit daňové přiznání, ať už jde o vlastní daňovou povinnost či nárok na odpočet daně, do 25 dnů od jeho skončení daňové přiznání. Je proto logické dovodit počátek běhu prekuzivní lhůty ve smyslu § 47 zákona o správě daní a poplatků od konce zdaňovacího, ve kterém vznikla povinnost předložit daňové přiznání, neboť před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání není daň splatná, daňový subjekt nemá povinnost ani daň přiznat ani ji uhradit, a správce daně ani není před uplynutím lhůty pro podání přiznání oprávněn splnění předmětné povinnosti prověřovat. V daném případě čtvrtletního plátce DPH tedy běžela prekluzivní lhůta pro vyměření DPH za 4.čtvrtletí roku 2000 od konce prvního čtvrtletí roku 2001, tedy od 31. 3. 2001 do 31. 3. 2004. (Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009, spis. zn. 9 Afs 42/2008)

<< Zpět