Uplatňování nákladů během daňové kontroly

Ve svém nedávném rozsudku spis. zn. 9 Afs 35/2008 ze dne 11. prosince 2008 potvrdil NSS svoje stanovisko, že je povinností správce daně při daňové kontrole přihlédnout ke veškerým položkám, které vyjdou najevo (ať již základ daně zvyšují či snižují) s výjimkou těch, u kterých zákon výslovně stanoví pro jejich následné uplatnění formu dodatečného daňového přiznání.

Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 9 Afs 50/2007 musí správce daně při daňové kontrole ve smyslu § 16 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků přihlížet ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny (např. k nákladům na opravu nesprávně kvalifikovaným jako technické zhodnocení). Je přitom nerozhodné, zda jde o okolnosti mající za následek zvýšení či naopak snížení daňové povinnosti a zda jsou tyto okolnosti zjištěny z podání, která vůči správci daně učiní daňový subjekt. Rozhodné je pouze to, zda se v průběhu daňového řízení ukáží jako pravdivé a zda jejich zohlednění v průběhu daňové kontroly není zákonem vyloučeno. Správce daně naopak není povinen v rámci daňové kontroly přihlížet k nákladům, pro jejichž dodatečné uplatnění stanoví zákon výlučně formu dodatečného daňového přiznání (např. daňová ztráta).

<< Zpět