Home     │     Publikace     │    Judikatura    │    Archiv    │    O nás      │     Kontakt  


 

NOVINKY:

22.února 2011
Důkazní břemeno daňového subjektu
Více infoVíce info

22.února 2011
(Ne)Povinnost soudu zaslat repliku k vyjádření protistraně
Více infoVíce info


16.února 2011
Závěry vytýkacího řízení jako res iudicata pro daňovou kontrolu
Více infoVíce info

10.února 2011
Zákaz souběhu činnosti statutárního orgánu s obdobnou činností v rámci zaměstnaneckého vztahu
Více infoVíce info

9.února 2011

Uplatnění nových důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí v řízení před NSS
Více infoVíce info

8.února 2011
Kdy končí lhůta pro zahájení vytýkajícího řízení
Více info
Více info

8.února 2011
Potvrzení příklonu NSS k prekluzivní lhůtě 3+0
Více infoVíce info


8.února 2011
Rozšírený senát NSS potvrdil prekluzivní lhutu 3+0
Více infoVíce info

 

Judikatura



Zkrácení lhůty k zahájení daňové kontroly

Ústavní soud ve svém přelomovém rozhodnutí z 2.12.2008 změnil dosavadní výklad zákona o správě daní a poplatků, podle kterého je běh tříleté prekluzivní lhůty zahájen až ve zdaňovacím období, ve kterém bylo podáno daňové přiznání. Ve svém důsledku to pro daňové subjekty znamená, že je správce daně ve zdaňovacím období 2009 oprávněn zahájit daňovou kontrolu za zdaňovací období 2006, nikoliv již za zdaňovací období 2005. (Z rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1611/07)

Dle Ústavního soudu pojem "konec zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání", od něhož se odvíjí stanovení počátku běhu tříleté prekluzivní lhůty podle § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, v níž je možno daňovému subjektu vyměřit či doměřit daň nelze vykládat extenzivně. Za zdaňovací období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání je nutné považovat zdaňovací období, ve kterém bylo dosaženo příjmů, které jsou předmětem daně a nikoliv až zdaňovací období následující, kdy je daňový subjekt povinen daňové přiznání podat. Opačným výkladem by docházelo de facto k prodloužení zákonem jasně stanovené tříleté lhůty na lhůtu čtyřletou, což je v rozporu s ústavní maximou právní jistoty.

Na základě tohoto rozhodnutí by tak již nemělo docházet k faktickému prodlužování zákonem jasně stanovené tříleté lhůty na lhůtu čtyřletou.

<< Zpět

                                 
                           


 

ezittegy20